Veterinární medicína má (narozdíl od té humánní) menší nevýhodu v tom, že nám zvíře neřekne o všech svých potížích, které ho právě trápí. Některé však alespoň naznačí (nechutenství, únava, zvracení, průjem, kožní problémy, netolerování zátěže, ...). Zde je v prvé řadě důležitá úloha majitele, který by měl rozpoznat, že jeho pejska něco trápí a včas vyhledat veterinární ošetření. Veterinární lékaři jsou poté ve větší či menší míře odkázáni na schopnost majitelů ony příznaky, včetně délky trvání atd., popsat (samozřejmě nejedná-li se o akutního pacienta, tam je zapotřebí zjistit jen to nejnutnější, pacienta stabilizovat a až poté vyzvídat detaily).
Poté se přistoupí k vlastnímu vyšetření pacienta. Pokud z pouhého klinického vyšetření není patrný důvod zhoršeného zdravotního stavu psa, můžeme si pomoci dalšími diagnostickými metodami (odběr krve, rentgenologické či ultrasonografické vyšetření). Velmi užitečným je i vyšetření moči. Někdy je samozřejmě nutné i zaslání odebraných vzorků do laboratoře pro speciální posouzení. Po zjištění daného problému je zahájena odpovídající léčba.