Protože minimálně 50% pacientů rodu Ara v naší praxi tvoří mláďata, která onemocněla právě kvůli nevhodnému zacházení v útlém věku, chtěla bych se o tyto zkušenosti podělit především s chovateli papoušků, kteří stojí na úplném začátku problému – je u nich sneseno vejce...
Ačkoliv se nejedná o problém pouze papoušků ara, budeme se věnovat hlavně jim, protože jich se týká především.
Každé snesené vejce, které je oplozené a dále se vyvíjí je úspěchem. Ať se jedná o araraunu, zelenokřídlou nebo jiné druhy. Právě se těmi nejběžnějšími – araraunou a zelenokřídlou arou se obchoduje nejvíce ještě před odstavem. Jsou relativně levné a jsou krásné. Ještě jsem se nesetkala s prodejem neodstaveného mláděte hyacintové ary překupníkovi nebo do domácnosti, kde nemají s odchovem zkušenosti. Samozřejmě. Důvody chápe každý, kdo se v chovatelství malinko orientuje, není třeba je zmiňovat. Proč tak nezacházíme i s těmi běžnými druhy? Někteří chovatelé se s trápí roky tím, že vejce od jejich početných párů araraun jsou neoplozené nebo hynou před líhnutím, jiní se trápí tím, že neustále nesou a líhnou se. A právě úspěšní chovatelé, kteří o vejce v podstatě nestojí nebo jich mají nadbytek a nestíhají vše obstarat a odchovat, často přistoupí na možnost prodat mládě za méně peněz, ale s mnohatýdenním zkrácením nutné péče. Lepší vrabec v hrsti...
Mnozí podnikatelé, jejichž byznys je založen na koupi velmi malého mláděte papouška a prodeji buď odstaveného nebo častěji jen opeřeného, ale neodstaveného mláděte, krachují nebo již ukončili své podnikání. Jednak z důvodu snížení poptávky a snížení cen papoušků v nedávné minulosti, tak kvůli negativní zpětné vazbě – většina takto prodaných mláďat mívá zdravotní problémy, které kupující řeší právě s prodejcem a ten se pak minimálně stává předmětem oprávněných či neoprávněných pomluv. Sami dospělé ptáky většinou nemají a bohužel ani potřebné zkušenosti. Toto řemeslo však stále existuje. Pořád se totiž najdou ti úspěšní chovatelé, kteří se potřebují svých odchovů co nejdříve zbavit, i naivní „mazlíčkáři“, kteří si zakoupí mládě od „profesionálního dokrmovače“.
Novopečení majitelé mláděte pak začínají řešit první problém – odstav. Pro někoho jednoduchá záležitost, pro jiné neřešitelná překážka. Ne každé mládě začne samo žrát zcela přirozeně. Některé potřebuje zkušeného chovatele, který ví, kolik kaše kdy nakrmit a kdy s tím přestat – a přesto ho neutrápit hlady. Odstav je jen začátek. Selhání imunitního systému kvůli opožděnému vývoji a nedostatečné funkci mnoha orgánů vede často k úhynu mláděte. Někdy již před odstavem, někdy až mnoho měsíců po odstavu. Zprvu může být těžko pochopitelné, že nemoc a úhyn několikaměsíčního mláděte může souviset s tím, co prožívalo od vylíhnutí do odstavu. Pitevní nálezy a následná vyšetření však potvrzují zdravý selský rozum. Totiž, že mládě je velmi křehké a dokud není plně odstavené a jeho organismus plně vyzrálý, může i drobnost vést k velkým zdravotním problémům. Prudké změny v jeho životě jako změna pečovatele, teploty, setkání s mláďaty od jiných chovatelů (možnost přenosu chorob), vedou k silnému stresu a poruchám imunity i psychickým poruchám. Některá mláďata dokonce od vylíhnutí do odstavu projdou i přes 5 „dokrmovačů“. Ary jsou přitom na tyto změny daleko citlivější než třeba amazoňané a další druhy. Změny mají na ary obrovský vliv i po odstavu, což bývá často zneužíváno jako argument pro prodej před odstavem. Mláďata ar těsně po odstavu mohou být změnou tak deprimována, že přestanou sama žrát a je třeba je znovu dokrmovat. Jedinou prevencí je prodat mládě řádně socializované jak k lidem tak k ptákům a dostatečně fyzicky i psychicky vyzrálé.
Zcela jistě není náhoda, že problémová mláďata pocházejí vždy z onoho prodejního řetězce nazývaný obchod s mláďaty. Lidé, kteří kupují již plně odstavené mládě, mívají starosti jen s všetečností a hlučností aktivního mláděte. Kdo si koupí odstavené krotké mládě, nikdy si nestěžuje na povahu nebo problémy s nedostatečným ochočením, pokud se mu dostatečně věnuje. Je to o následné péči nového majitele a samozřejmě individuální povaze ptáka.
Tímto bych chtěla požádat úspěšné chovatele, kteří prodávají neodstavená mláďata a dále se nezajímají o jejich osud, o zamyšlení, zda není lepší pár prodat nebo ho na čas rozdělit. Nebo nejlépe v rodině najít někoho, kdo bude mláďata dokrmovat a časově tak chovateli nebo chovatelce uleví. Pokud chovatel ztratí radost z odchovu mláďat a nemá čas poskytnout svým ptákům pomoc s dokrmování, případně je sám nebo s pomocí svých blízkých dokrmit a ochočit, vytrácí se tak smysl celého chovatelství. Nebo je to jen o penězích?